Vánoce, vánoce přicházejí, bojte se přátelé...

Listopad 2011

Jsem zpět! Živá a nezdravá, ale tady a doma :)

27. listopadu 2011 v 10:50 | Rena |  oznámení
Ahoj ani nevíte jak moc jste mi chyběli... Jak mi chyběl blog... nemůžu uvěřit že už je to týden co byl Aki-con... vy ano? Každopádně jsem si s nadšením přečetla vaše komentáře a dodalo mi to sílu na další... blogování, kreslení, dopisování atd... Před hodinou jsem se teprve vrátila z nemocnice... a ještě minimálně týden bude trvat než půjdu do školy... pořád mě bolí v krku a jídlo a pití je pro mě jedno velké utrpení, ale hlavně že žiju!! Já žiju hurááá!!! Ehm toho si nevšímejte. Tak teď se půjdu podívat na mé oblíbené blogy a pak.. no to ještě nevím... Tak zatím se mějte :)
Ps. Promiňte že jsem tu tento týden moc nebyla ale přece mi jenom nebylo dobře.. musela jsem pořád ležet...

Aki-con 2011

24. listopadu 2011 v 9:31 | Rena |  o mně
6:15 - Otevřela jsem oči. Budík jsem sice měla nastavený na 6:00, ale vzbudila jsem se až o patnáct minut později. Nechtělo se mi vůbec vstávat. Předchozí den jsem šla spát až v jednu, takže se nebylo čemu divit. No tak, vždyť je dneska Aki-con, uvidím se s Lillit a možná i se Skullkou, Sakurou a mnoho dalšími!! pomyslela jsem si. Trochu mě to povzbudilo, takže jsem vstala z postele a rychle dobalila pár věcí. Na snídani jsem opravdu neměla ani pomyšlení. Šla jsem sice v civilu, ale i tak na mě bylo poznat, že jsem otaku. (o to se snažím vždycky :D) Naušnice shuriken, přívěšek Jashina, tašku s Itachim a hotovo! Ještě jsem popohnala taťku sedícího u počítače a mohli jsme vyrazit.
7:12 - To abychom si pohli! Nastoupili jsme do auta a rozjeli se. Celou cestu jsem přemýšlela co mě čeká. Nemohla jsem se dočkat, ale zároveň jsem byla hodně nervózní. V mé peněžence si hovělo šťastných 700 korun. Konečně jsme před sebou uviděla budovu s nápisem KC zahrada, Po úspěšném zaparkování jsme se vydali směrem k obrovské frontě. Bylo asi 9:20. Stihli jsme to! Hned jsem se postavila na její konec a rozhlížela se po Lillit. A končně, ani ne po deseti minutách se objevila i se svou babičkou. :) Na chvilku jsem ale ještě s taťkou musela odejít aby mi zařídil registraci (byl spoluorganizátor, takže mi zařídil registraci zdarma :D) Po tomhle menším zdržení jsem Lillit zase ve frontě našla. Měla na sobě opravdu povedené cosplay. Jakmile naší příbuzní odešli, hned jsme se rozpovídaly. Když jsme se po dlouhém čekání konečně dostaly dovnitř, vytáhly jsme program a začaly plánovat. Organizátoři oficiálně zahájili, ale bylo jim slyšet snad jen každé páté slovo :( Příště by zahájení mohli udělat udělat v nějakém sále.
Jelikož program na který jsme chtěli jít začínal až v 12:30 (a to ještě měli hodinové zpoždění) měli jsme spoustu času. A tak jsme s Lillit začaly nakupovat. Koupila jsem si mangu Fly high! 2, placku s Miku Hatsune, koláček štěstí (proč to bylo napsané anglicky? :/ a pro moji sestru ještě klíčenku s Kagome. Taky jsme potkaly Sakuru. Jak jsem byla vděčná i za to pětiminutové setkání! Můžu si ji odškrtnout v mém imaginárním seznamu lidí, co bych chtěla v životě potkat. Už byl čas, takže jsme se přesunuli do sálu Honšů na Naked Wolfes. Bylo to celkem vtipné ale nepatří to k věcem ke kterým bych se vrátila. Zůstaly jsme tam na přednášku Hudební vtípek, která byla opravdu velmi povedená a vtipná. Dokonce jsem věděla jednu otázku za Akibony, ale někdo vzadu si stoupl dřív. :( Poté jsme, stále v Honšů, poslouchaly přednášku Typologie návštěvníků anime conů.Zasmála jsem se, byla vážně úžasná a pravdivá. Po jejím skončení jsme se s Lillit vydaly omrknout burzu. Bylo tam strašně narváno, ani jsme se ke stolům pořádně nedostaly. Ale po chcilce čekání se to konečně trochu uvolnilo a já si koupila přívěšek na klíče s Miku, který mám momentálně připnutý na tašce z nemocnice. Mimochodem i tenhle článek píšu v nemocnici a je to tu strašné. Ale to byla jen menší vsuvka, pokračujme dál. Lillit si "nečekaně" koupila mangy KHR. Vyšly jsme z burzy a bylo nám trochu blbě, tak jsme se šli nadechnout čerstvého vzduchu. A na koho jsme cestou nenarazily?! Skullka! Měla na sobě nádherný šaty. :3
Sotva jsme se přivítaly holky mě přemluvili že prostě musíme jít na přednášku Zlatá éra Yaoi. Yaoi popravdě moc nemusím, já snesu tak maximálně shonen ai. Ale přednášku jsem naštěstí přežila, aspoň jsem si obohatila své anime znalosti :) Po přednášce jsme zústaly na mnohem lepší cosplay soutěži. Na ni jsem se opravdu moc těšila. Nejvíce se mi líbilo cosplay Orochimara. Sice ho měla holka, ale její proslov neměl chybu. Po soutěži jsme vyšly z Honšů a přemýšlely co dělat dál. Dlouho jsme přemýšlet nemusely, Skullčina máma nás pozvala na rakvičky se šlehačkou. Byly moc dobré, děkuji. :) Po menším incidnetu (vylití čaje) následovalo vzájemné focení. Lillit, nezapomeň mi všechny fotky poslat, ano? A jelikož v programu nebylo už nic moc zajímavého, rozloučiliy jsme se se Skullkou a vyrazily kn autu. Moc děkuji Lillit a její rodině, že mě u sebe nechali přespat. :) U její babičky to bylo opravdu úžasné. Šli jsme spát až kolem půlnoci. Nejvtipnější bylo když Lillit řekla: "Dobrou noc a ať se ti zdá o Deidarovi který účinkuje ve slashi v My little pony" :D
Ráno jsem se probudila už o půl osmé. Ale vstávaly jsme až o půl hodiny později. Po výborné snídaně jsme se přesunuly zpátky na Aki-con. V 10 hodin začínal film Cellista Goshu. Byl povedený, to ano, ale že by mě zase kdovíjak nadchl, to ne... Pak jsme zůstaly na tak dlouho očekávanou přednášku Slash v My little pony, na kterou přišla i Skullka. Trochu jsem se jí bála (té přednášky) ale nakonec jsem ji ve zdraví přežila. Po jejím skončení a mém vzpamatovávání se, jsme se ještě šli kouknou na burzu, ale nic zajímavého tam už nebylo. Čekala nás poslední přednáška v Kjůšů. Novinky od Vocaloid. Rozšířila jsme si své Vocaloidí vědomosti, protože jsem znala jen jednu písničku. Ale popravdě se mi líbili 4 a do mé MP3 šla taky jen jedna z nich. A jelikož jsme prošvihli neSlavné zakončení, byla tahle přednáška poslední, na čem jsme byly. Rozloučila jsem se s Lillit a Skullkou :( nasedla to auta a vyrazili jsme směr Brno. V mé peněžence zůstala jen stovka, zato má taška dvakrát zvětšila svůj objem. A závěrečné hodnocení Aki-conu? 10/10!!! Strašně se mi líbil ,klidně bych tam byla ještě týden!! A to jsem Prahu dřív nesnášela... Chtěla bych poděkovat spoustu lidem, ale to bychom tady byli do zítřka, takže to shrnu do tří základních díků:
1) Vám, že jste si tohle přečetli až do konce
2) Lillit a Skullce, že vydrželi mé "záchvaty nadšení" aneb "To je ta taška co jsem chtěla ukrááást!!!"
3) těm co vůbec napadlo, něco jako Aki-con udělat, bez vás by to otaku měli hodně těžké!
A víte co? Už se nemůžu dočkat Animefestu!!


Ps. Tohle už s Aki-conem nesouvisí, ale ráda bych vám v krátkosti popsala jak se cítím teď. No hůř to snad ani nejde. Nemůžu polykat, ztatila jsme hlas, jídlo je pro mě mučení...
Nenávidím nemocnice, nenávidím, nenávidím, nenávidím!!!! AAAAAA
Rena

Tak doufám že to zase není planý poplach...

18. listopadu 2011 v 14:26 | Rena |  oznámení
V neděli jdu do nemocnice. Konečně to budu mít za sebou... doufám... nevěděla jsem že v nemocnicích to chodí takhle... Měla jsem tam správně nastoupit už 10.11...
Článek ale píšu dneska protože už zítra jedu... na Aki-con!! Kdyby jste mi před dvěma lety řekli že se jednou budu do Prahy těšít asi bych vás poslala někam :D Ale dnes se tam těším hrozně moc. Nevím proč ale Praha mi už vůbec nevadí... no né ža bych ju milovala ale rozhodně to není jako dřív... pořád mám pocit že se psychycky neustále měním... to co říkám dnes bych před dvěma měsíci nevyslovila... A netýká se to jen Práglu ale i jiných věcí... No nevím nálady se mi furt střídají... v jednu chvíli jsem šťastná a za chvilku zas smutná... ale to je v mém věku asi normální :)
Na zítřek se moc těším, opravdu... ale na druhou stranu jsem z toho hrozně nervozní... Ještě nevím jak to v neděli bude s odvozem a taky ve čtyři už mám nástup do nemocnice... takže nebudu na zakončení :( Ale to mě zas tak netrápí důležité je abych zítra na nic nezapoměla a abychom dojeli včas... doufám že se po cestě nezaseknem v zácpě... doufám že... no nic...
Co jsem to ještě chtěla... už vím, omlouvám se že nedržím sliby ohledně obrázků. Mám nakreslit Německo pro Taka Ito a pro Renku (promiň nemůžu si vzpomenout jak se píše ta tvoje nová přezdívka) Nemám teď moc náladu na kreslení... víte jsem hrozně líný člověk :D Ale v nemocnici mi kreslení bude chybět já se znám :D Možná mi tam ale v průběhu mého pobytu rodiče přinesou notebook... ještě aby tam byla wi-fi, že :) Taky dnes přišel mangashop. Konečně mám ten Jashin přívěšek!! Celý den už ho nosím a jsem za něj hrozně šťastná :) Jinak kdyby jste mě náhodou chtěli někde na Aki-conu potkat, tak vám říkám že... budu v civilu :D Ale možná, pokud mi to sestra půjčí tak budu mít konoha čelenku :) Ale Jashin přívěšek je samozřejmností :) A pokud se mi tam všechny věci vejdou tak i tašku s Itachim... ale pravděpodobně budu mít obyčejný baťoh...jinak mám světlé vlasy...
Tak doufám že ti co mě budou chtít poznat mě poznají...
Několik dní tu nic nepřibyde takže si mě prosím nemažte ze SB/oblíbených stránek
Tak se tu s vámi loučím a snad vše přežiju :)
Rena

Cesty a návraty

14. listopadu 2011 v 15:21 | Rena |  moje výtvory
Vymyslela jsem to asi... no v této době asi před dvěma týdny. (tenhle článek je přednastavený, abyste si nemysleli :D)
Bylo to do školy na téma cesty a návraty. Tak jsem vymyslela tohle:

Mám za sebou první krok.
Co dál? Kam mám jít?
Jak dlouho... rok?
O jakém životě mám snít?

Každý si musí vybrat sám, jakou cestou se vydá.
Čeká ho šťastný život? Či chudoba a bída...
Mám si zvolit špatný, nebo dobrý směr...
Vím, každá volba má hned několik děr.
Nejhorší ale je, že není cesty zpět.

Snad každý si v životě položil otázku.
Má vůbec nějaký smysl žít?
Odpověď už, už visí na vlásku.
Ano. Musíme jít.
Jít cestou života, kráčet,
kráčet a nikdy se neotáčet.
Až jednou zastavíme navždy.

Poslední krok.
Co dál? Bohužel už nic.
Ani jeden krůček už nezvládneme víc.
Zůstaneme snad už jen ve vzpomínkách,
na naši cestu, ukrytou v kamínkách.
A doufáme, že jsme si zvolili dobře.

Miku pro Mimi

12. listopadu 2011 v 13:57 | Rena |  pro vás
Nemyslete si že jsem pro vás najednou začala kreslit jako na objednávku. :D To bylo jen ... jen... *volí slova*
jen... *slova nenalezena*
Prostě jsem nakreslila Miku Hatsune kterou bych velmi ráda věnovala Mimi.

Jashin sama! Šok...

10. listopadu 2011 v 11:25 | Rena |  oznámení
Tak já se tady nervuju a ono je to nakonec úplně zbytečně. Dneska ráno jsme šli do té nemocnice. A víte co nám řekli? Že mají plno!!! To je teda fakt skvělí... Nejbližší možný termín je až 13. prosince.
AAAAA zítra píšeme tolik testů a já se vůbec neučila. Ach jo... no má to jednu výhodu, aspoň půjdu na Aki-con :)
Snad chápete jaký to byl pro mě šok... já se stresovala úplně zbytečně... no... být v nemocnici těsně před vánocemi... no taky né moc dobrý....
Tím pádem je předešlý článek neplatný a básnička se tu dneska nebo zítra objeví.
¨Vážně nevím co si o tom mám myslet... :/
Rena

Článek na rozloučenou

9. listopadu 2011 v 14:35 | Rena |  oznámení
Ehm...
Poslední dobou píšu tak jak myslím a už to po sobě ani neopravuji, ani nemažu, takže se nedivte případných... no to je jedno. Slova a věty označená * jsou mé myšlenky, můžete je přeskočit.
Od zítřka tu nebudu. Osudný den je sice až v pátek *což jsem se dozvěděla teprve včera* ale nástupní den je už zítra.
Propustí mě pravděpodobě až 17.11. * =__= *
Takže do té doby nebudu na blogu. A kam že to vlastně jdu? Ne, nenastupuji do blázince * a schválně, kdo z vás si to myslel :D * ale jdu na operaci. Odstranění krčních mandlí *zachraňte mě někdo :( *
Ne nebojte zatím neumírám. Jakou by to pro mě mělo cenu, umřít pár dní před tím nejočekávanějším dnem v tomhle roce?
Mluvím o Aki-conu, na který se stráááášně těším, jen doufám, že mě tam po tomhle pustí. Bude to totiž jen 2 dny po té co mě propustí :(
Ale já tam musím! Musím, musím, musím! Jinak bych se musela obětovat Jashinovi a to by dopadlo špatně.
Co jsem to ještě chtěla... nemůžu si vzpomenout :´(
Joo, už vím, abyste se tu až budu pryč moc nenudili, na jeden z těch dnů co budu pryč jsem přednastavila básničku co jsem vymyslela. Schválně vám neříkám na jaký, aspoń sem budete chodit :D Tak snad se vám aspoň trošku bude líbit.
Pokuď jste tenhle článek celý přečetli, gratuluji, o ničem totiž není. *co se to se mnou dějě? zním nějak pesimisticky :D*
Tak se tu mějte, mám vás ráda :)
Rena.
*áááach proč to blbne, já nechci už škrtací písmo!!!!*

Ps. *ale no tak....* no super už to funguje. Lillit, obrázek je hotový. Dělala jsem ho pro tebe jako první, i když sis objedala jako poslední :D Ale já nejsem spravedlivá, musíte se s tím smířit, ha ha.... A když už je hotový *co to stím písmem sakra je????*
Tak mi napiš jestli ho mám dat na blog, nebo jestli se chceš nechat překvapit až příští týden.
Pps. už nikdy nebudu klikat na škrtací písmo!!!!

Hidan

5. listopadu 2011 v 14:22 | Rena |  moje výtvory
Takže, tenhle obrázek bych ráda věnovala Akami-chan.
Zabral mi plus mínus 2 hodiny a konečně se mi podařilo dát ho sem v lepší kvalitě :) Jsem připravena na vaši kritiku. Pod perexem:

Hlášky našich profesorů :D 0.1

4. listopadu 2011 v 17:38 | Rena |  o mně
Uf... dnes jsem byla zkoušena z Antonína Dvořáka... :D Vůbec jsem to neuměla a přitom jsem dostala jedničku!! Není to úžasné? :))
No to je jedno, prostě toho mám hrozně moc a nemám čas... hromadí se ale hlášky, takže vám je sem dám... :) Ale moc vtipné nesjou :D
Vysvětlivky- P. profesor, ž-žák


P. "Podívejte se co děla houba! Pohneme stolem.... a houba se pohne sním!!!! Nahneme stů... a houba spadne!!!!!"
Ž. "S tím bych šel do Talentu..."

Ž. "A co je to teda to datum konspirace?"
P. "Jaké konspirace?"
Ž. "Chci říct konzumace..."
P. "Už jsem se lekla, že se doma paktujete s nějakou takjnou organizací..."

P. "Byl to velmi významný historik. Jmenoval se Petr Petr!"
Třída- "Cože?!"
P. "Nebo to byl Pavel Pavel? Nebo Pavel Petr..."
Ž. "A Petr Pavel to nebyl?"

Ž. "No nám jednou z vodního kohoutku vypadlo něco divnýho..."
P. "A co?"
Ž. "No, vypadalo to jako prvok..."

P. "Pane Vránek."
Ž. "Ano?"
P. "Držte hubu!!!"

P. "Průměr země je 6378 km. A lidi se dostali jen 10 km hluboko!"
Ž. "Kolik že? 10 000?"

P. "Co to zas děláš Bořku!"
Ž. "Bořek nic neudělal, Bořek je hodný chlapec!"

P. *v průběhu testu* "Okamžitě zavřete ty testy!!!!"
Ž. "Co prosím?"
P. "Teda chci říct okamžitě zavřete ty sešity!!!!"

P. "Jak si to dovoluješ, přesazovat se sám od sebe v průběhu hodiny!!"
Ž. "To abych vás lépe slyšel, paní profesorko..."
P. "Tak si pojď sednou vedle mě, když po mě tak toužíš..."

P. "No a Eva dala Adamovi to pověstné jablko, které je symbolem jejich vášně... to už máte určitě všichni za sebou..."
Ž. "Cože?!!"
P. "Myslím, že máte ten příběh už za sebou přečtený, nemyslím děj!!!"

Ž. "Vidíte, jak se venku kýve ten strom?"
P. "Nebojte se Dane, nespadne na vás strom...."